Z naší historie

Nejstarší zmínky o včelaření ve Vlčnově jsou sepsány v kronice na zvláštním vloženém papíře, jak je kdysi někdo zachytil zřejmě ze vzpomínek různých osob. Nepochybně však bylo ve Vlčnově více včel a včelařů a jistě i před zmiňovanými daty. Nicméně toto jsou první zapsaná data.

1869 – na škole bydleli dva učitelé i s rodinami. Byli to Jan Neumann a Jan Šebík. Chovali 20 včelstev. Pan František Moštěk měl 10 úlů.

1880 – na hospodě č. 124 byl Ignác Knotek, a mimo jiné hospodářství měl i 15 úlů. V roce 1869 jen 5 úlů.

1890 – Jan Matrenauer (nadučitel) choval 9 včelstev ve škole. Na faře měl 9 úlů kněz Karel Skopalík.

1890 – pan Josef Pavelčík č.70 měl 3 úly.

Z historie včelařství našeho kraje

Něco o historii včelařství na Slovácku (dříve Moravském Slovensku) je k nalezení v knize Moravské Slovensko, na které se mimo jinými významně podílel i český slavista, antropolog, etnolog, archeolog a muzejník Lubor Niederle.

... Nynější včelařství na moravském Slovensku poskytuje značně změněného obrazu, a to ovšem k horšímu. Všichni téměř popisovatelé se zmiňují, že se sice včely pěstují, ale že bylo kdysi více pozornosti jim věnováno, jakož i že by si měli Slováci lépe hleděti tohoto hospodářského odvětví, ježto užitek z toho plynoucí je při práci poměrně nepatrné značný. Mají-li dosud včelíny hlavně kněží, učitelé a lesníci, jest si přáti, aby včelařství vzkvétalo především mezi rolníky, z nichž pokročilejší, bohudíky, si ho již náležitě všímají. ...

Celou kapitolu věnující se včelařství si můžete pročíst zde (do el. podoby ji přepsal Aleš Cimala)

Založení včelařského spolku ve Vlčnově v roce 1926

V roce 1926 nastal zlomový okamžik ve včelaření ve Vlčnově. Byl založen včelařský spolek, který funguje dodnes. Osobní svědectví o tom zanechal jeden ze zakládajících členu Josef Pešl ve svém referátu, který přednesl na schůzi včelařů 25. srpna 1981. Záznam si můžete přečíst zde. Jeho řeč do kroniky zaznamenal dlouhodobý jednatel pan Vladislav Moštěk (jednatelem od roku 1967 do roku 1997).

Od roku 1926 máme z kroniky nesouvislou řadu údajů o počtu členů spolku a o počtu chovaných včelstev. Jak se tyto počty vyvíjely je znázorněno v grafech níže.

Několik postřehů z kroniky Vlčnovkých včelařů – dokladu doby nedávné

Po zběžném pročtení kroniky (3 svazky) čtenář zjistí, že některé potíže, zájmy i aktivity nás včelařů jsou stále aktuální nezávisle na plynutí času. Hlavním evergreenem je především řešení nízké účasti členů na schůzích i ostatních akcích spolku a návrhy na její zlepšení. Podobně aktuálním tématem jako dnes, je přerozdělování různých dotací ať už v podobě příspěvku na cukr, na včelstvo, dotace v podobě řeziva nebo i pro současníky nepochopitelného cementu. Například každý účastník schůze dne 17. dubna 1962, dostal metrák cementu. O tom, zda takto měli být nepřítomní členové spolku motivování k větší účasti na schůzích, lze polemizovat, ale nezaujatému čtenáři se to tak může snadno jevit.

Celou historií se line také téma včelařského kroužku při základní škole. Řeší se buď jeho výborná činnost, nebo naopak nutnost jeho znovuoživení. Ze zápisu ze schůze 30. srpna v roce 1970 se dovídáme, že: „Bylo uloženo dát do pořádku školní včelstva, utvořit nový kroužek včelařů při ZDŠ.“ Podrobnějším studiem kroniky zjišťujeme, že v některých obdobích toto oživování probíhalo prakticky každoročně.

Z kroniky se také dovídáme, že Vlčnovští včelaři nezapomínali ani na kulturní vyžití a pořádali včelařské plesy. Rovněž pro své členy organizovali výlety do různých koutů naší vlasti (Český ráj, Valašsko, Východní Čechy, Luhačovice, Vsetín, České Budějovice ale i Vídeň…). Zápis o jednom povedeném výletu na Máchovo jezero si můžete pročíst zde. Každoročně se pořádaly přednášky různých učitelů včelařství a několikrát i kurzy mikroskopování. Schůze byly občas zakončovány promítáním filmů s včelařskou tematikou. Filmy si včelaři našeho spolku dokonce natáčeli sami (kde je jim asi konec?).

Častou aktivitou byla i výsadba různých medonosných a pylodárných rostlin a jejich údržba. Například v roce 1971 včelaři v zápise uvádějí: „Ostříhali jsme okrasné keře v počtu 350 ks. Ořezali jsme překážející haluze na lipách po celé vesnici. Dosadili jsme 30 ks okrasných keřů. Nasazeno 15 lip – v horním konci. Nasazeno 200 ks pámelníků keřů, které jsme získali vyrytím z Padělků. Tyto keře byly vysázeny do Rybář a do dolního konce.“

Ze zápisů vyplývá, že byly sázeny také dnes již nemyslitelné dřeviny jako akáty. Ovšem vysazovali se i znovu objevované keře jako netvařec křovitý nebo byliny jako svazenka vratičolistá. Včelaři v minulosti také pravidelně darovali krev, přispívali na besedy s důchodci, na fond solidarity a pomáhali při různých akcích v obci.

Dokladem doby jsou také zápisy z 80. let, kdy každou schůzi uváděl politický referát o tom, jak je důležité neustále udržovat světový mír. Několikrát se v kronice objevuje také problematika otrav včelstev postřikem zemědělských kultur (např. 5. 8. 1962) nebo poničení včelínů či jednotlivých úlů vandaly. Kuriózní informaci se dovídáme ze zápisu z roku 1973. „Jednoho člena přítele XY postihlo v roce 1973 velké neštěstí, kdy mu následkem odstřelu hnoje uhynulo 30 včelstev. Nejhorší na tom je, že přítel XY nedostal žádnou úhradu, protože nešlo prokázat, kdy a kdo toto zavinil.“

Zajímavou aktivitou spolku byly také kurzy pečení medového pečiva. V 70. a 80. letech Vlčnovští včelaři pravidelně pořádali tyto kurzy a výstavky perníků. Velkou a povětšinou úspěšnou aktivitou bylo také prodávání medového pečiva na Jízdu Králů. Do této akce se zapojoval také tehdejší Svaz žen a také děti 8. a 9. tříd ZŠ. V kronice je o tom velmi pěkný zápis (k přečtení zde). Mimochodem na tuto perníkovou akci bylo spotřebováno:

•  100 kg mouky hladké
•  20 kg medu tmavého
•  25 kg cukr mletý na zdobení
•  25 kg cukr krystal do pomerančové kůry a do těsta
•  5 kg tuku 100%
•  3 kg čokolády
•  1 l rumu
•  17 kg marmelády

A prodáno bylo:

1.  200 ks koní po 7Kčs
2.  700 ks figurek s fotografiemi vlčnovjanů v krojích po 6Kčs
3.  200 ks balíčků po 10Kčs
4.  100 ks medvídků a včeliček po 4Kčs
5.  200 ks drobného pečiva po 1,50Kčs
6.  300 ks koulí po 1Kčs

V dalších letech množství upečeného pečiva gradovalo, až se z jednoho zápisů dovídáme, že se mísilo těsto z 300 kg mouky. Na tyto akce si včelaři postupně pořídili vlastní pečící troubu, robota na mísení těsta, plechy, stoly a další vybavení. Peklo se nejprve v pekárně vdolečků v pálenici a později, po vybudování včelařského areálu, tam. V souvislosti s pečením perníčků je často zmiňována paní Marie Schmiedová - učitelka medového pečiva z Valašských Klobouk, která byla i čestnou členkou spolku.

V 80. letech je předmětem zájmu včelařů ve Vlčnově vybudování včelařského areálu, kde by se mohli scházet, pořádat besedy, péct perníčky a případně slavit různá jubilea členů, ale i jiných zájemců. Dokonce se uvažovalo o využití jako ubytovny pro zájezdy. V té době také náš spolek vlastnil ve velkém množství nádobí, příbory a jiné vybavení, které se půjčovalo lidem v obci za poplatek na pořádání různých soukromých oslav, svateb, hostin (dříve se mnohem více než nyní veškeré slavnosti včetně svateb pořádali doma). V areálu bylo kromě jiného toto nádobí skladováno.

Areál začali včelaři budovat u koupaliště v budově bývalé Mlýnkově pálenice (dříve porážky). Čtenáři kroniky neunikne velká snaha, zaujetí a nadšení do budovaní vlastní klubovny. O to smutnější je čtení kroniky v období konce roku 1991 a začátku roku 1992, kdy byla budova po neúspěšných vyjednávání vrácena v restituci původnímu majiteli a včelaři ji museli opustit a všeho vybavení se zbavit.

Po roce 1992 je znát velký útlum činnosti spolku. Přednášky se nepořádají, med se nevykupuje, zájezdy nikdo neorganizuje…navíc začínají sílit problémy s nemocemi včel. Dokládá to i zápis ze schůze dne 18. ledna 1994, který si můžete přečíst zde.

Oživení činnosti je patrné po přelomu tisíciletí, kdy byl znovu založen včelařský kroužek a začínají se pořádat opět především odbornostní zájezdy. V roce 2013 se spolku zřejmě vlila nová krev do žil díky získání vlastní klubovny – „včelařského domku“. Ten náš spolek dostal do nájmu od obce a s vydatnou finanční podporou Obce jsme ho opravili v duchu místní tradiční architektury.